Povinná instalace elektronického rozúčtování tepla

- opravdu spravedlivé a účelné řešení?
Skutečně je možné očekávat úsporu tepla po instalaci indikátorů?

Od 1. 1. 2015 má každý vlastník nemovitosti s byty povinnost instalovat a pro vyúčtování tepla použít jeden ze tří legislativou schválených „systémů“ pro zjišťování dat, použitelných pro rozúčtování mezi jednotlivé byty. Hlavním cílem je dosažení vyšší objektivní spravedlnosti při rozúčtování tepla. Jako vedlejší záměr, lze tušit snahu o zvýšení pocitu odpovědnosti každého uživatele bytu za množství skutečně spotřebovaného tepla. Otázkou však je, zda těchto cílů je možné v praxi dosáhnout, nebo se jim alespoň přiblížit, a jestli k tomu právě takto formulovaná zákonná povinnost může přispět. Pokud ne, pak je smysl takového direktivního opatření opravdu velmi diskutabilní.
Zkusme se nad tím společně zamyslet …

Polemika odpůrců ve zkratce: „Další nesmyslné nařízení, které nás bude stát peníze, nijak neovlivní spotřebu tepla a spravedlnost do rozúčtování nepřinese. A nikdo nás nemůže nutit, abychom šetřili energií proti své vůli (a platili tak méně za teplo).“

Orientační zamyšlení nad cenou: „Cenu nelze opomenout nikdy. Bývá různá i podle typu a funkce. Některé E-ITN umožňují odečet bez vstupu do bytu, jiné jen manuální odečet s nutným vstupem do bytu, některé podporují on-line odečet např. s využitím internetu. Kdo má v bytě tři radiátory, ten bude platit (při ceně 500,- až 700,- Kč/radiátor) cca od 1.500,- do 2.100,- Kč za E-ITN a jejich instalaci. Platbu za rozúčtování platíme již nyní svému správci či realitce, ale tyto náklady se mohou zvýšit až o několik desetikorun na byt ročně! Náklady tohoto nařízení na deset let provozu, tak mohou na byt se třemi radiátory vystoupat na cca 2.300,- až 4.100,- Kč! To je na byt 410,- Kč za rok, nebo 1,13 Kč každý den. Je to málo nebo hodně? Co člověk – to názor, nejprve je však třeba se dopátrat, zda aplikace nařízení v praxi něco přinese a zda se tyto peníze opravdu mají šanci vrátit.“

Mohou indikátory ušetřit za teplo? Indikátory nejsou vybavené žádnou takovou funkcí, takže za teplo nám indikátor jako takový neušetří ani korunu! Přináší však cennou informaci o přímé závislosti spotřeby tepla, na míře úsporného a odpovědného chování ze strany uživatele. Správným vyhodnocením této informace pak vzniká prostor pro úspory nepřímé, ale celkem podstatné. Množství spotřebovaného tedy tepla zásadním způsobem ovlivní pouze uživatel bytu, a to jedině svým chováním. Spotřebu ovlivní také vlastník nemovitosti (SVJ, bytové družstvo apod.) zajistí-li, aby topný systém správně fungoval a odpovědné chování uživatelů tak opravdu mělo vliv na dosažené úspory. A to zdaleka není běžné – mnoho topných soustav vykazuje v tomto ohledu vážné nedostatky. Uživatel bytu totiž může ovlivnit spotřebu, pouze když má možnost příjem tepla z topné soustavy do bytu ovlivnit svým zásahem. Nejefektivněji se chovají systémy automatické, u kterých je zásah ze strany uživatele činěn pouze pro drobnou korekci požadované tepelné pohody v bytě. Typicky se jedná o hydraulicky precizně seřízené topné soustavy, vybavené termostatickými hlavicemi. Efekt indikátorů je v tomto ohledu velmi účinným nástrojem, a to právě v konfrontaci uživatelů s osobní odpovědností za spotřebu tepla. Proto raději doporučuji takové indikátory, které poskytnou názornou a snadno pochopitelnou představu o spotřebě tepla všem uživatelům. Takové dozajista nejsou ITN na principu odparu kapaliny. Přesnost určení míry odparu ze dvou rysek je věcí značně diskutabilní i pro odborníka, natož pro laika – uživatele bytu. A možnost porovnání hodnot dvou odpařovacích ITN? Je pro Vás osobně složitá nebo jednoduchá? Co pro ostatní v domě? Není snazší porovnat dvě prosté hodnoty na displeji elektronického indikátoru? Z pohledu možné úspory tepla jsou výhodnější indikátory elektronické (tzv. E-ITN) a opravdu je možné jejich instalací významně podpořit úsporu tepla – pokud uživatel sám chce a pokud je topná soustava hydraulicky seřízená a tedy pokud vůbec správně funguje.

Spravedlivé rozúčtování tepla v bytových domech? Z principu je výraz „spravedlivé“ problematický, protože většina uživatelů či vlastníků bytů chápe spravedlnost značně podjatým způsobem. Nelze to nikomu vyčítat – každý obhajuje především svá práva a své zájmy. Proto je třeba nalézt přijatelný kompromis a určit všeobecně platné mantinely, aby se s provedením a „spravedlností“ rozúčtování ztotožnila většina, resp. co nejvíce lidí. Nehovořme tedy o rozúčtování „spravedlivém“, ale raději o „široce akceptovatelném“. Žádné řešení asi nebude akceptovatelné vždy, pro všechny a bez výhrad, ale i o tom je obchod. A o obchod jde v daném případě především, protože zde mluvíme o účtování spotřebovaného tepla, tedy o jeho prodeji koncovému spotřebiteli! Rozúčtování pomocí E-ITN skýtá vysokou míru oné spravedlnosti v rozúčtování tepla, pro panelové domy asi tu nejvyšší dosažitelnou za přijatelné peníze. To ovšem platí, pokud se dodrží další logické aspekty onu spravedlnost přímo ovlivňující – byť zdánlivě nesouvisí přímo s rozúčtováním. Špatnou zprávou je, že u mnoha topných soustav (domů) právě tyto logické aspekty dodržené nejsou. Tím pak může být smysl této relativně přesné metody, poněkud znehodnocen. A zcela zbytečně! Pusťme se spolu do krátkého zamyšlení. Proč tomu tak je a jak je možné to napravit? Jak vytěžit z instalace E-ITN při jejich relativně nízké pořizovací ceně maximální efekt nejenom z pohledu spravedlivého rozúčtování, ale také z pohledu úspory spotřebovaného tepla?

Metody spravedlivé a spravedlivější, ale…!
Vyhláška 372/2014 připouští použití tří metod měření, resp. indikace tepla.

Jedním je přímé měření (kalorimetrický princip s použitím stanovených měřidel spotřeby tepla). Tato metoda je pouze pro objekty, v nichž jsou všechny byty vybavené samostatným přívodem tepla – většinou moderní novostavby. Jedná se o malé procento bytových domů, a proto ji zde nebudu řešit podrobněji. Snad jen krátká zmínka – jedná se o spolehlivou metodu, ve srovnání s ostatními uvedenými trochu dražší, ale pokud je možné jí využít, pak by vždy měla dostat přednost. I když se používají metrologicky ověřená měřidla (opravdu měří spotřebu tepla – tedy nejedná se o indikátor, ale o skutečné měření), tak výsledné rozúčtování se opět provádí poměrem s použitím spotřební a základní složky.

Pro většinu bytových domů je třeba vybrat mezi principem indikace tepla předaného koncovým spotřebičem (radiátorem), anebo tzv. „Gradenovou (denostupňovou) metodou“, kde se měří teplotními čidly (umístěnými zpravidla pod stropem místností) teplota prostoru v bytech bez jakékoliv vazby na to, zda se do bytu teplo dostane radiátorem, nebo jinak.

termostatická hlavice

Gradenová (denostupňová) metoda skýtá pro některé zákazníky efekt jakési vyšší „spravedlnosti“, neboť celkem uspokojivě řeší problém s přílišnými „šetřílky“, kteří se systematicky nechávají vytápět neměřenými stoupačkami a také od souseda - přestupem tepla přes společnou zeď. Sami při tom často mají uzavřené radiátorové ventily v domnění, že tak výrazně ušetří. Sousedé tak přispějí i pro zátop u těchto „šetřílků“. U „Gradenové metody“ však není posuzováno teplo přijaté radiátorem, nýbrž vyhodnocena teplota v jednotlivých místnostech se zohledněním současně měřené teploty venkovní. „Šetřílci“ tedy mají menší šanci šetřit na úkor ostatních sousedů, protože teplotní čidla zaregistrují i teplo získané prostupem od souseda. „Gradenová metoda“ je však ze stejného důvodu trochu kontraproduktivní z pohledu vlivu na úsporu tepla. Pokud si totiž uživatel bytu uvědomí, že platí za teplo bez ohledu na to, kolik mu jej dodal jeho radiátor, pak hrozí sklouznutí k přílišnému plýtvání podle hesla “proč bych šetřil, když se neměří teplo z mého radiátoru, ale teplo od sousedů“. Také pokud uživatel otevře okna, pak jeho senzory mohou vyhodnotit tuto situaci jako nižší teplotu v prostoru (senzory neví, že je otevřené okno) a i když v dané chvíli bude spotřeba tepla v bytě doslova enormní, radiátory pojedou na plno a přestup tepla od sousedů taktéž, tak systém vlastně bude zaznamenávat jen nižší tepelný komfort v bytě. Tedy spotřeba tepla v bytě bude ve skutečnosti velká, ale „náměr malý“. Třetí nevýhodou je fakt, že teplo z tzv. “vnitřních zisků“ (tepelná ztráta svícení, pohybu osob, vaření, ostatních spotřebičů) uživatel zaplatí jednou jako elektřinu (změřenou odběrovým elektroměrem) a podruhé je mu rozúčtováno jako součást tepla pro vytápění (indikované teplotními senzory). Předpokládáme-li, že ve všech bytech jsou podobné spotřebiče, podobný pohyb osob atd., je tento aspekt z hlediska tolik skloňované „spravedlnosti v rozúčtování“ poměrně nedůležitý. Ale pokud u některých bytů zohledníme například ze statistiky vybočující energetickou náročnost provozu vyhřívaného akvária, vyšší míru elektrifikace kuchyně - více spotřebičů než v ostatních bytech (např. sušička nádobí, pračka se sušičkou apod.), pak již dostává ona vyšší spravedlnost „Gradenové metody“ poněkud na frak. Tato metoda je nicméně v ČR poměrně oblíbená, představuje totiž rychlé řešení problému přehnaných „šetřílků“ a jejich nešťastných sousedů, který je v některých domech velmi citlivou záležitostí. Pokud se tedy smíříte s možným nižším vlivem na úsporu energie u této metody než u ostatních zmíněných metod, pokud se uživatelé budou chovat uvědoměle a nebudou nevýhod systému zneužívat ve svůj prospěch a pokud je cílem především rozúčtovat teplo a omezit rozdíly mezi spotřebami v bytech, pak je tato metoda použitelná. Samozřejmě platí, že pokud Vaše topná soustava není zcela funkční – tedy hydraulicky seřízená, pak nejen že nemůžete očekávat vliv rozúčtovací metody na úsporu tepla, ale navíc tím přicházíte o možnost ovlivnit příjem energie do svého bytu a to tím více, čím méně budete vy i Váš soused motivováni k omezení přetápění. A samotné termostatické hlavice problém s nastavením soustavy nevyřeší.

Nejpoužívanější metodou v ČR je metoda indikace na jednotlivých radiátorech. „E-ITN“ - moderní elektronické indikátory s displejem, nebo již většinou dosluhující „ITN“ (zkratka používaná např. pro odparové indikátory bez displeje). Elektronické E-ITN porovnávají teplotu povrchu radiátoru s teplotou prostoru v místnosti a průběh sčítají v čase. V tomto případě se jedná o indikaci tepla předaného výhradně radiátorem. Teplo předané elektrickými spotřebiči nebo jinými zdroji tepla (slunečním zářením apod.) zaznamenané a tedy následně zahrnuté v rozúčtování není. Není ale zaznamenané ani teplo přestupující ze sousedních bytů, pokud jsou tyto vytápěné na vyšší teplotu. Uživatel tak zaplatí ve spotřební složce tepla pouze teplo přijaté z jeho radiátorů. Měří-li se (indikuje) na radiátorech, může být vliv vyhodnocení rozúčtování tepla na spotřebu tepla výrazně větší než u metody Gradenové. I zde však je podstatné správné vyregulování topné soustavy. Pokud nebude zaregulováno správně, pak spravedlnost rozúčtování nemusí být ke každému stejně spravedlivá. Jak je to možné? Pokud je topná soustava seřízena podle hydronického výpočtu, pak každým radiátorem protéká maximálně jen takové množství vody, které odpovídá skutečně vypočítané tepelné ztrátě místnosti. Tedy průtoky topné vody u všech bytů shodně korespondují s velikostí místnosti a s velikostí radiátoru. A právě z toho vychází předpoklad výrobců všech E-ITN, že rozúčtování bude „spravedlivé“, pokud se odehraje podle platného zákona – tedy z obecného předpokladu, že topná soustava funguje a je seřízena správně. Ale pokud není soustava hydraulicky seřízená, pak některými radiátory proudí vody více a některými zase méně. Tím pádem se v radiátorech voda jinak (rychleji či pomaleji) ochlazuje – což má vliv na indikátory měřenou teplotu povrchu radiátoru v místě, kde jsou nainstalované (v případě umístění na zpětném potrubí radiátoru, mohou být disproporce mezi byty ještě výraznější).

Protože se jedná o nejpoužívanější a cenově nejvýhodnější metodu rozúčtování, zaslouží si více informací:

E-ITN se nejčastěji montují cca do tří čtvrtin výšky radiátoru, cca do poloviny v horizontální rovině (např. mezi dvě prostřední žebra). Topná voda proudí z přívodní trubky do radiátoru, radiátorem proudí směrem dolů a cestou předává svojí energii do místnosti a tudíž postupně chladne. E-ITN tedy zaznamenává/měří teplotu radiátoru v místě, kde je na radiátoru instalován. Je-li topná soustava ideálně hydraulicky seřízená, pak každým radiátorem (při otevřeném ventilu/hlavici) proudí voda stejnou rychlostí a pak také dochází ke stejnému ochlazení topné vody jejím průtokem u všech radiátorů shodně. Tedy všechny E-ITN měří stejné teploty radiátoru a tyto teploty odpovídají aktuálnímu výkonu radiátoru – tedy jeho schopnosti předat energii do místnosti. Zjednodušeně: pokud je soustava správě seřízena, pak by všechny indikátory měly naměřit shodnou teplotu povrchu radiátoru, jsou-li ovšem radiátory shodné a jsou-li radiátorové ventily (hlavice) stejně otevřené.
Co se ale děje, když soustava není správně hydraulicky seřízená? Voda v topení se pak chová podle jednoduchého fyzikálního pravidla: proudí nejvíce tudy, kudy může nejsnadněji. Protože každý radiátor a také každá stoupačka klade proudící kapalině jiný odpor (má jinou hydraulickou /tlakovou ztrátu), je výsledkem chaos. Zatímco některými radiátory proudí kapaliny více – často až 5x (z praxe zjištěno až 10x) více, než kolik je potřeba, tak jinými radiátory neproudí téměř vůbec a tyto radiátory pak sotva topí. Je ale logické, že proudí-li některým radiátorem více vody, pak dochází k pomalejšímu chladnutí topné vody při jejím klesání radiátorem, než kdyby proudila pomaleji, jako je tomu u ostatních radiátorů. Tedy pak u některých radiátorů změří indikátor jinou povrchovou teplotu, než u radiátorů stejného typu v jiných místnostech! Přidá-li se k tomu prostý fakt, že u nezaregulovaných soustav dochází k systémovému přetápění některých bytů, pak může dojít k zajímavým rozdílům v náměrech jednotlivých E-ITN, byť jsou instalované na stejných radiátorech. U přetápěných místností totiž navíc dochází k rychlým změnám teplot radiátorů, neboť termostatické hlavice se „snaží“ provést práci, na kterou nestačí – jsou nuceny neustále cyklovat ze stavu zcela uzavřeného (tedy nulový průtok) do stavu lehce pootevřeného (což je u nezaregulovaných soustav již onen kritický mnohonásobný nadprůtok). Stačí tedy provést hydraulické seřízení topné soustavy a tento „nešvar“ bude proměněn ve výhodu: náměry na jednotlivých radiátorech budou více odpovídat realitě a navíc se celá soustava začne chovat mnohem stabilněji, pracovat bez skokových výkyvů teplot i průtoků. A právě takový stav má vliv nejenom na větší spravedlnost při rozúčtování, ale především na celkovou úsporu tepla!
U nezaregulovaných soustav dochází k vysokým průtokům stoupačkami a také teplota topné vody bývá zbytečně vysoká. Typicky se jedná o panelové i činžovní domy vytápěné dálkovým topením (CZT), které nemají dobře vyřešené hydraulické zaregulování topné soustavy, nebo alespoň regulaci teploty topné vody (ekvitermní regulace).
Co se v takovém případě děje? Namísto toho, aby byla energie do bytů předána především radiátory, dochází k nadlimitnímu předání energie stoupačkami, ve kterých proudí zbytečně mnoho vody o zbytečně vysoké teplotě. Pak stoupačky doslova sálají. Takto do bytu přijatá energie však není indikátory měřitelná! Ale pozor, není ani termostatickými hlavicemi regulovatelná! A to je pro spotřebu tepla a vaší peněženku ještě mnohem horší. Pak je možné vidět, jak někteří uživatelé uzavřou termostatické hlavice, ale za to schválně nechávají otevřené dveře do koupelny, kde je přetopený koupelnový registr, na který se indikátory nemontují. Takto si nechávají vytápět celý byt neměřeným koupelnovým registrem v domnění, že tím šetří. A stejně někteří uživatelé zachází s běžnými stoupačkami radiátorovými.
Je však mylné, domnívat se, tuto energii nebudete muset zaplatit. To by bylo proti fyzikálním zákonům – takové téměř perpetuum mobile. Teplo zaplatíte v každém případě, i když se k Vám do bytu dostane z neměřené stoupačky. Jenom nebude ve Vašem vyúčtování zahrnuté tak viditelně ve spotřební složce, ale spíše nenápadně skryto ve složce základní. A to s sebou přináší další velký, i když na první pohled „neviditelný“ problém bytů, vytápěných především stoupačkami. V neseřízených soustavách je často většinové množství tepla schováno v základní složce, zatímco ve složce spotřební – tedy změřené indikátory, je ho relativně málo. Vliv základní složky tak v podstatě zkresluje chápání úspor a svojí absolutní hodnotou (spotřeby tepla) nadhodnocuje i celkovou spotřebu tepla – zcela zbytečně! Mnoho lidí pak nevidí velký smysl ve snaze o úsporu tepla. Typicky takto: „vdyť na indikátorech mám polovinu náměru než soused, ale ve skutečnosti platím skoro stejně. Takže nemá smysl jakkoliv dále šetřit. Když ušetřím 10% ze spotřební složky tak to skoro nemá význam, je to jen pár korun.“. To je ovšem fatální omyl, protože úspory je třeba počítat ve skutečnosti z absolutní hodnoty obou složek rozúčtování – jak spotřební, tak základní. K úsporám je navíc nutno přistupovat z pohledu celého objektu, nikoliv výhradně z pohledu jediného koncového uživatele – což je bohužel nyní skoro pravidlem.

Řešení je skutečně jednoduché… Problém není v tom, jestli a jak se teplo předané stoupačkami změří, ale v tom, že teplo předané stoupačkami uživatel bytu odebere a spotřebuje, i když jej ve skutečnosti vůbec nepotřebuje. Nemá totiž žádnou možnost se jeho příjmu vyhnout. A bohužel, mnoho uživatelů žije v domnění, že neměřený příjem tepla ze stoupaček je zdarma a necítí ani potřebu s tím cokoliv dělat. Ve výsledku pak jen platí za teplo které nepotřebují.

Ve správně zaregulovaných soustavách, kde je uspokojivě nastavena také teplota topné vody, dochází k radikální změně v chování stoupaček. Například teplota zpětného potrubí se snižuje až o 17°C a tím se snižuje schopnost předat teplo sáláním. Snižuje se také průtok stoupačkami a tím celková schopnost předávat teplo. Pak je teplo předané stoupačkami zanedbatelnou hodnotou a teplo je primárně předáváno radiátory – tedy tak, jak je to správné. Absolutní hodnota spotřeby tepla obsažená v základní složce se tak snižuje a naopak absolutní hodnota obsažená ve složce spotřební se zvyšuje. Zvyšuje se tak i prostor k úsporám v jednotlivých bytech formou individuálních úprav či prostého rozumného chování jednotlivých uživatelů

Závěrem: Opravdu nelze nikoho nutit k úsporám energie a menším platbám za teplo, proti jeho vůli. Nicméně je vhodné zajistit, aby každý, kdo chce uspořit za teplo, měl reálnou možnost toho dosáhnout. Při tom je nezbytné zajistit maximální, technicky podloženou, akceptovatelnost použitého rozúčtování tepla. Obou předpokladů je možné docílit výběrem vhodné metody indikace tepla, za předpokladu, že topná soustava je správně seřízená. Návratnost zpravidla bývá v řádu jednotek let, tedy výrazně rychlejší, než např. při zateplení domu.

Význam kvalitního provedení hydronického vyvážení na úspory tepla je velký a návratnost bývá také velmi rychlá (zpravidla žádná investice do bytového domu včetně zateplení, nemůže tomuto zásahu do topné soustavy po stránce návratnosti konkurovat). Pokud však není soustava hydraulicky vyvážena, sami nic nezmůžete a musíte se domluvit s ostatními uživateli a majitelem objektu na společném postupu. Nápravu je možné zjednat pouze v rámci celého domu – tedy vyvážení soustavy provést v celé soustavě – ve všech radiátorech naráz jako jednu akci. Rozhodně je výhodné ono „dohodnutí se“ a provedení optimalizace topné soustavy provést co nejdříve – ať Vaše radiátory a termostatické ventily fungují správně.
Výběr kvalitní a seriózní firmy mohou velmi ovlivnit, jak bude Vaše topná soustavy fungovat a kolik tepla budete muset zaplatit v dalších letech. Nemá smysl vybírat velmi drahá řešení alá „inteligentní dům“, či „elektronická regulace v každém bytě“ apod. Zpravidla platí, že v kvalitně provedené jednoduchosti je síla. Ale i naopak platí, že to nejlevnější investiční řešení – bývá často tím nejdražším z pohledu následných provozních nákladů.

Autor článku: Miroslav Svěrák

Rada na závěr a úplně zdarma: neplaťte teplo, které ve skutečnosti nespotřebujete!
Tato věta možná působí dojmem reklamního sloganu, ale ve skutečnosti je její význam celkem trefný a opravdu spousta lidí zaplatí i teplo, které do jejich bytu vůbec nedojde, nebo naopak odeberou teplo, i když jej ve skutečnosti již nepotřebují. Mnohdy si i sami ve vlastím bytě a vlastním přičiněním zvyšujete platbu za teplo. A pokud ano, pak je velmi jednoduché u sebe zjednat nápravu – alespoň část problému tak můžete vyřešit sami.

Zjistěte, jak můžete ihned ušetřit za teplo a vyzkoušejte u sebe doma. Radu zdarma pošleme e-mailem zájemcům, kteří nás kontaktují a vyplní do kontaktu své platné kontaktní údaje – jméno, jako adresu alespoň město, e-mailovou adresu a telefon. Nebojte se, Vaše údaje nijak nezneužijeme, ani neposkytneme nikomu dalšímu, ani Vás následně nezaplavíme nevyžádanou poštou.

Kontaktovat nás můžete zde. Nebo nám rovnou zavolejte: kontaktní údaje.

Doporučujeme:
Váš odborník na vytápění a úspory tepla